První den nového roku byl krátký, zatažený a pochmurný. Slunce vysvitlo jen na pár hodin a pak se zase schovalo za šedé mraky. Teplota klesala stále níž pod bod mrazu. Jindy zalidněné gothamské bulváry byly téměř prázdné.

James Gordon stál na střeše GCPD a vzhlížel do noční tmy. Čekal na temný stín, který se každou chvíli musí snést z oblohy. Ale nic nepřicházelo. Bat-Signal ozařoval tmavou oblohu už téměř dvě hodiny a Gordon stál celou tu dobu na mrazu. Neklidně přecházel z jednoho konce střechy na druhý a snažil se zahřát. Skla brýlí mu namrzala, mráz ho pálil do obličeje a v rukách svíral chladnoucí hrnek kávy.
Co se stalo? Ještě nikdy nečekal tak dlouho… Co se změnilo?
Batmana nikdo neviděl už dva týdny. Poslední známku jeho přítomnosti našli pár dní před Štědrým dnem v opuštěném skladišti gothamského přístavu. Zakrvácené Jokerovo tělo leželo v bezvědomí s vyraženými zuby a zlámanými kostmi. Co však bylo ještě zvláštnější – v místnosti byla spousta cizí krve, kterou se nepodařilo identifikovat. Gordon nechal případ oficiálně uzavřít. Věděl, že se stalo něco velmi ošklivého, ale zároveň věděl, že mu po tom nejspíš nic není. Tohle byla Batmanova záležitost a Gordon tušil, že bude lepší, pokud do toho nebude policie zasahovat.
Komisař si otřel namrzlé brýle a rozhlédl se. Na obzoru prosvítaly první ranní paprsky.
Ten už nepřijde, pomyslel si Gordon. Zkusí to zase zítra. Vypnul reflektor a kráčel dovnitř do tepla policejní centrály. Ani na moment si nevšiml temné postavy, která ho pozorovala z protější střechy.

Vánoce ve Wayneově sídle byly pochmurné. Pán domu dal jasný pokyn, aby se nikdo ani nenamáhal vyvěšovat výzdobu a sídlo nejbohatšího muže Gothamu se tak přes Vánoce ponořilo do tmy.
Alfred Pennyworth stál v kuchyni a připravoval snídani. Z okna viděl na příjezdovou cestu, po které odjížděla motorka Dicka Graysona, který zde strávil svátky poté, co mu Alfred předal zprávu o tom, co se stalo.
Nebýt Dicka, strávil by Vánoce sám. Pan Bruce byl celé dny zalezlý v jeskyni a v samotném sídle ho Alfred viděl snad jen jednou. Už nechodil ani „ven“. Dokonce změnil i přístupová hesla a v Batcave se tak doslova zabarikádoval. Dick se s ním snažil promluvit, ale k ničemu to nevedlo.
Alfred položil talíře z jídlem a konvici s kávou na stříbrný tác, a zamířil ke vchodu do jeskyně. Kupodivu bylo otevřeno. Knihovna zakrývající tajné dveře byla odsunuta stranou a do vytopeného pokoje pronikal chladný vzduch. Alfred sešel po úzkých schodech dolů.

Bruce Wayne seděl v křesle před obrazovkami obrovského počítače. Vypadalo to, že spí. Na sobě měl oblek s černou kápí. Ani se nezmínil, že odchází.
„Pane Bruci?“
Otevřel oči.
„Alfrede… Co tady děláš?“
Brucův hlas svým nepoužíváním zněl ještě víc chraplavěji, než obvykle.
„Nesu vám snídani, pane,“ odpověděl Alfred. „Myslel jsem, že byste rád taky něco snědl. Vzhledem k tomu, že se obávám, jestli jste poslední měsíc vůbec…“
„Nech toho, Alfrede,“ přerušil ho Bruce.
Komorník položil tác na stůl počítače a otočil se k odchodu.
Bruce na něj pohlédl a řekl: „Co? Nic dalšího neřekneš?“
Alfred si povzdychl. „Pane Bruci, poslední dva týdny za vámi každý den chodím a snažím se vás přesvědčit, abyste opustil tmu téhle proklaté jeskyně. Stojím nahoře za dveřmi a křičím na vás, aby…“
Zarazil se uprostřed věty a pohlédl Brucovi do obličeje. Ještě nikdy ho neviděl tak zbědovaného. Vypadal spíše jako živá mrtvola, než jako silný muž, kterým byl. Rozcuchané vlasy, zarudlé oči a tmavé strniště jakoby přímo odráželi jeho pocity. Pocity muže, kterému se opět zhroutil svět.
Bruce mlčel. Hleděl na Alfreda netečným výrazem. Výrazem, který komorník naposledy viděl před tolika lety toho dne, co umřeli Thomas a Martha.
Jakoby mu Bruce četl myšlenky, řekl: „Když zemřeli, přísahal jsem, že už nikdy nedopustím, aby se něco takového stalo znovu. Ne mně, ne někomu jinému. Před sedmi lety to byl Dick. Nedokázal jsem tomu zabránit, ani jsem nemohl. Ale dal jsem tomu chlapci domov, nový smysl a novou rodinu. A když dospěl a stal se z něj muž, přišel Jason. Kluk, kterého jsem prostě mohl nechat na ulici, kde jsem ho našel, aby hladověl a kradl, aby se z něj stal zločinec. Ale on si zasloužil něco víc. Tak moc na mě chtěl udělat dojem, abych viděl, že si to skutečně zaslouží, a že pro mě není jen přítěží. Že není jen klukem, kterého mi bylo líto.“
Alfred stál na místě a hleděl Brucovi do tváře ve které se odrážela všechna ta léta, zkušenosti a tragédie.
„Když Joker postřelil Barbaru, uvědomil jsem si, jak moc jsou ti, na kterých mi záleží, zranitelní. Ten večer za mnou Jason přišel. V očích měl slzy a prosil mě, abych nikdy nedopustil, aby se mu stalo to, co Barbaře. Ten kluk měl strach, Alfrede. Objal jsem ho a slíbil mu, že nikdy nedopustím, aby se mu něco stalo. Věřil mi. A já ho zklamal. Nedokázal jsem ho zachránit. Přitom by stačilo, abych byl jen o pár minut rychlejší…“
„Není to vaše chyba, pane Bruci,“ řekl Alfred. „Ten odporný psychopat tohle plánoval. Chtěl vás zničit, chtěl abyste překročil své meze, abyste dokázal, že jste stejná zrůda jako on.“
Odmlčel se. Wayneovy oči se zalily slzami. Slzami smutku míseného se vztekem.
„Ale vy jste to neudělal. Neprohrál jste. Nepoddal jste se své nenávisti a nestal jste se tím, čím je on. Vy jste lepší než tohle všechno. Dokázal jste to v minulosti a dokážete to znovu.“
Bruce se zahleděl do země.
„Alfrede, řekni mi něco.“
„Pane?“
„Co si myslíš, že se Jasonovi honilo hlavou, když umíral? Když tam ležel v bolestech. S rozdrcenými kostmi, ve vlastní krvi! Sám!“
Ozvěna Brucova hlasu se rozléhala jeskyní a probudila hejno netopýrů.
„Pane Bruci…“ hlesl Alfred.
„Do poslední chvíle myslel na to, jak jsem mu slíbil, že nedopustím, aby se mu něco stalo. Spoléhal na mě! Věřil mi! Věřil, že ho zachráním!“
V Brucových očích se rozhořel plamen vzteku.
„Nezklamal jsem sebe! Ani Gotham! Zklamal jsem jeho! Kluka, který měl celý život před sebou a až do posledního okamžiku věřil příteli, který mu dal svůj slib!“

Bruce Wayne se otočil a rychlým krokem přešel do temného koutu jeskyně. Detektor pohybu rozsvítil světla, která ozářila vitrínu s oblekem patřícím Jasonovi. Krvavé šmouhy na hrudi tvořily slova: TEĎ JSI VTIPEM TY!
„Takhle teď vypadá Gotham, Alfrede,“ řekl Bruce.
„Když jsme s tímhle začali, chtěli jsme něco změnit. Tehdy to bylo špatné, hodně špatné. Ale teď… Teď je to mnohem horší…“
Alfred byl v šoku. Mísily se v něm nejrůznější emoce. Smutek, zoufalství… Ale nevěděl, co říct…
Bruce pokračoval: „Začal nový rok, Alfrede. A s ním nový Batman. Už to totiž není hra. Už to není Batman a Robin. Už jenom Batman. A tak to bude už napořád. Gotham potřebuje spravedlnost. Zaslouží si ji. To jsme mu slíbili už před lety. Teď je čas ten slib dotáhnout do konce.“
„Co chcete dělat, pane? Čím se chcete stát?“ zamračil se Alfred. „Chcete snad být soudce, porota i kat?“
„Ne,“ odpověděl Bruce. „Rozsudek padl. Teď už jenom kat…“

Advertisements